8. Vosum

29. července 2018 v 22:22
Hezi svým ajfounem pořídil selfíčko a hned to dal na fejzbůk.
Já odeslal esemesky všem kámošům, co nedorazili se zprávou, že jsme na cestě a že počkáme do dvanácti hodin na hlavním nádraží u stánku s občerstvením na druhém nástupišti.
"Dobrý den, přistoupili prosím?" ozval se tenký dívčí hlas mladé, hezké průvodčí.
Pohledem na tři kluky s lahvovým pivem v rukách trochu znejistěla, ale abych ji vyvedl z rozpaků povídám "jistě, promiňte slečno, hned to bude."
"Fffrenku kklídek." vložil se do mé aktivity Hezi, který okamžitě nasadil svůdný pohled doplněný lehkým speciálně nacvičeným úsměvem.
Pak už jsme s Ťavou jen pozorovali jakousi pantomimu a šepot zanikající v šumu jízdy soupravy, vše určeno výhradně mladé zaměstnankyni Českých drah. Svou novou oběť doprovodil Hezi ke vstupním dveřím vagonu jakmile začala souprava zpomalovat, kvůli další zastávce.
"Ty vole to jsme si nemuseli kupovat jízdenku" přivítal jsem ho po návratu na své místo.
"To je fakt" přisvědčil Ťava.
"Nno tatak nebbudem. Mamamarkéta se mmenuje. Jeje jí dvacet. Číslo mmám."
"A chlap?" ozval se Ťava.
"Co to sem pleteš" povídám.
"No co když bude průvodčí chlap a my nebudeme mít jízdenku?"
"Jo, no jó."
"Hehele vvětšinou jsou ttto žeženský. Ttak řeřeknem že jsme nestihli kkoupit a zzaplatíme ve vlaku."
A bylo to vyřešený. Ono se to vždycky nějak udělá, jenom člověk holt nesmí plašit.
"Hele kluci" pustil jsem se trochu nesměle na tenkej led "kam vlastně jedeme. Já si kurva nemůžu vůbec vzpomenout, na čem jsme se včera dohodli. Napadá mě Lipno, ale nejsem si jistej."
Ťava zavrtěl nesouhlasně holou hlavou.
"Tatataky myslím, žeže to bylo něco jjinýho" přidal Hezi.
"No jo, tak kam ale pojedeme?" povídám. Napadla mně fotřínkova rada, když si nemůžeš na něco vzpomenout, vrať se na to místo, kde si na to myslel a vzpomeneš si. V tuto chvíli rada zcela na hovno.
Hezi vytáhnul mobil a začal projíždět internet.
"Hhhracholusky, Babababylon" pohledl na nás, pochopil, že to nebude tak snadné a raději pokračoval "Sskalka, Lipno teda ne, Orlík, co Slapy?"
Já, ani Ťava jsme si nebyli jistý. Za to jsme zavětřili, že asi zbytkový alkohol a dvě vypitý piva začali působit. Hezi najednou mluvil zcela plynule.
"Vranov, Máchovo jezero. Ty vole, nebyl to ten Mácháč?"
Ťava rezolutně zavrtěl hlavou, tak jsem se bez rozmyšlení přidal.
"Mně se teda ten Mácháč fakt pozdává, ale když myslíte. Nebo to možná bylo na es. Písmeno es tam nějak bylo."
"Podle mě" zamudroval jsem "to byl nějakej kemp. Ale vždyť je to jedno kam pojedeme, ne?"
"Tak co navrhuješ" zeptal se Hezi.
"No, tak můžem konstatovat, že v tom máme bordel, ale je nám to jedno. Tak za prvý, chtělo by to nějakej řád, neřád. Taková demokracie napůl s diktaturou."
"Na tom něco je. Jak to myslíš konkrétně?"
Věděl jsem, co chci říct, ale ty správný slova se hledali blbě.
"Takovej demokraticky zvolenej vůdce, s jasně daným rozhodovacím právem. Jeden z nás bude o všem rozhodovat, o všechno se starat a zbytek výpravy musí poslouchat. Každý ráno třeba v šest hodin tahle funkce přechází na dalšího v pořadí. Pěkně se vystřídáme."
"No jo to zní dobře" Hezi se podrbal na bradě "ale co když zbalím nějakou buchtu, bude šance sexovat a tenhle vedoucí mi to jako bude moct zakázat?"
"No proč ne? Bude to prdel a ty mu to pak nějak můžeš vrátit, až budeš velet."
"Jo a ještě druhá věc. Jak si budeme pamatovat, když se zmastíme, kdo byl vedoucí? Dyť jsme doteď nepřišli na to, kam máme ject."
Ťava jako silně přerostlej páťák zvedl ruku.
"Něco mně napadlo."
"Tak povídej drobku" vyzval ho Hezi.
"Bude to kapitán! Ve sportovních potřebách v Tesku u nádraží koupíme kapitánskou pásku, co mají fotbalisti. Kapitán jí bude mít na ruce a tím si to budeme pamatovat."
"Ty vole, to je dobrý" povídám uznale "a aby to bylo fér, tak se na tu pásku složíme."
Ťava znova zvedl ruku.
"A ještě bych upřesnil to rozhodování. Kapitán rozhoduje o všem kromě jediného. Nesmí nikomu nařizovat, co se bude pít a v jakém množství. To je každýho věc."
"Souhlasím a tímto navrhuju, aby první kapitán si byl ty!"
I Hezi souhlasil. Jen trochu po svém. "Jo, je to fakt ženijálně vymyšlený."
"Tak" znova jsem si vzal slovo "s tím kam pojedeme, to můžeme udělat na náhodu. Třeba zapíchnem prst do mapy a co bude nejblíž, tam jedeme."
"Hm, tak nápad to je, ale co když bude okolo víc možností, nebo to bude nějaká prdel světa, kde u rybníku stanujou jenom rybáři?" podotkl Hezi.
Kouknul jsem na Ťavu. Velká ruka tentokrát nejevila náznak zvednutí.
"No dobrá. Můžeme oslovit někoho neznámého a co řekne, tam jedeme. Nikdo se pak nemá na co vymlouvat. Bude to totální dílo náhody."
"Jo, tak jo. Co kdybychom se zeptali třeba u pokladny, až budeme kupovat tu pásku?"
Heziho nápad se ujal a byl odsouhlasen všemi přítomnými.
Z vlaku jsme vystoupili s odhodláním a jasným cílem.
Za další půlhodinu byla slavnostně navléknuta žlutá páska s černým písmenem C našemu dnešnímu historicky prvnímu kapitánovi na ruku. Jen malý problémek. Přes Ťavovo biceps nešlo pásku natáhnout, proto bylo zcela vyjímečně povoleno, že postačí tento symbol moci umístit na zápěstí levé ruky.
Dotaz na cíl naší cesty byl pro samou radost samozřejmě opomenut. Vzpomněl si až Hezi u východu z Tesca, kde reagoval na obrovskou reklamu cestovní kanceláře "kam v létě na dovolenou?"
Poslušně jsme se vrátili a já dostal za úkol vznést dotaz na mladého brýlatého prodavače sedícího za kasou, který nám markoval pásku.
"Promiň, potřebovali bychom ještě poradit."
Ten kluk byl v pohodě a ochotně zvedl hlavu a projevil zájem mně vyslechnout. Nebo to bral jako povinnost při pohledu na vedle mne stojícího Ťavu.
"Ještě takovej dotaz, kdyby si třeba měl někomu poradit, nebo doporučit, kam se ject vykoupat, pod stan, tady v čechách, co by to bylo?"
"Štilec" vystřelil bez váhání "jezdíme tam s partou. Bezva hospůdky v okolí, pěkný holky a kousek Budějovice."
Poděkoval jsem za názor a vypadli jsme před Tesco.
"Ty vole, to jsem v životě neslyšel" povídám ostatním "třeba ten týpek bere drogy a je mimo."
Hezi už sjížděl internet a podával zprávu. Bylo jasný, že jemu v hlavě utkvěla jen zmínka o hezkých holkách.
"Je to pravda. Štilec, rybník, camp, občerstvení minidžolf. Je u Českých Budějovic, železniční stanice Kamenný Újezd. Já to teda taky nikdy neslyšel, ale jedno je pravda. Jijijižní Čečechy jsou krákrásný."
Zjevný impuls k doplnění tekutin nešlo podceňovat. Hned ve stánku, byl to vlastně jakýsi karavan s občerstvením stojící před Teskem, jsme si nechali natočit pivo.
Nikdo by netipoval, že v takový nevábný budce umí natočit tak skvělý pivo. No jo, Plzeň je Plzeň.
"Hele Ťavo, co s tím? Zeptáme se někde jinde?" zkusil jsem nahodit možné řešení.
"Dohoda byla jasná. Jedeme na Štilec!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama